Snadno.info

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
V TÉTO KNÍŽCE VÁS ŽÁDÁM, ABYSTE PŘEMÝŠLELI O JÓZE JAKO O LÉKU – což je pojetí, které pro vás bude asi nové a docela cizí. Protože je řeč o druhu medicíny, která může být přínosná pro zdravé stejně jako pro nemocné, hodlám vám navrhnout, abyste uvažovali o jejím pravidelném praktikování – bez ohledu, jaký je váš momentální zdravotní stav. Možná se vám v představách vynořují obrázky hadích mužů nebo žen nebo jste slyšeli o vyčerpávajících kurzech „power jógy“ nebo „hot jógy“, které vás přesvědčily o tom, že to není nic, do čeho byste se měli pouštět. Je-li tomu tak, pak doufám, že vám ukážu, že téměř každý se může věnovat józe – včetně těch, kteří nemají zpočátku dostatek síly, energie nebo pružnosti i těch, kteří jsou nemocní nebo po zranění. Toto neříkám z pozice dlouholetého učitele jógy nebo někoho, kdo je sám schopen zohýbat své tělo do nemožného uzlu – toho zřejmě nikdy nebudu sám schopen. Jsem povoláním lékař – certifikovaný specialista v interní medicíně, který se dostal k józe ve středním věku a objevil, že je neustále neuvěřitelně neprozkoumaná. Ve svém zkoumání na sobě mohu pozorovat neustálý růst v tom, co jsem schopen provádět a jak dobře se při tom cítím. V mém těle se odehrály změny, které jsem nepokládal ani za možné – a podobné to bylo i se stavem mé mysli. Čím více úsilí vkládám do svého praktikování jógy, tím větší odměny se mi dostává. Do svého prvního kurzu jógy jsem se zapsal s podobným pocitem, jako tomu bylo předtím v tanečním kurzu salzy nebo při tai-či. Bylo to prostě něco zajímavého, o čem jsem se doslechl a rozhodl se to sám zkusit. Nepřišel jsem se žádnou vírou, že by jóga mohla změnit můj život, ale stalo se. Zpočátku byl můj pokrok velmi pomalý. Studoval jsem ji neplánovaně po několik let a do kurzu jsem docházel nepravidelně a ne víc, než jednou za týden. Protože jsem měl velmi nabitý pracovní rozvrh, zdálo se, že si nikdy nenajdu čas k domácímu cvičení, přestože moje učitelka Patricia Walden mnohokrát zdůrazňovala, že 15 – 20 minut denně by bylo mnohem cennějších delší lekce jednou za týden. Podobně jako mnoho dalších lidí, kteří se věnují soutěživým sportům a nikdy nevěnují přílišnou pozornost protahování, jsem i já začínal s jógou jako neuvěřitelné ztuhlý. Měl jsem velké potíže i s těmi nejzákladnějšími pozicemi. S propnutýma nohama jsem se nedokázal předklonit tak, abych se dokázal dotknout země alespoň konečky prstů. Ve zkříženém sedu jsem nedokázal setrvat, protože mě začaly bolet záda. Měl jsem potíže s protahováním páteře a už vůbec jsem nedokázal provést záklon. Ačkoliv mě těšily pocity míru, které ve mně zanechával kurz jógy v prvních dvou letech, moje tělo pořád ještě nebylo ani trochu pružné. A tehdy jsem učinil předsevzetí: rozhodl jsem se dát si závazek. Předsevzal jsem si, že po dobu jednoho roku začnu vstávat o něco dřív a cvičit jógu. Koupil jsem si cvičební podložku, popruh a knihu s popisem základních protažení, posilování a s pozicemi pro relaxaci – ásanami. A přestože byl můj denní rozvrh nabitý a našel jsem si k tomu často i jen pár minut, nepřestal jsem. Začal jsem navíc jógu zařazovat i do krátkých přestávek, které se vyskytly během dne. Když jsem třeba seděl u počítače nebo čekal, než do ordinace vejde další pacient, protáhl jsem si paže za hlavou nebo se opřel rukama o stůl a na několik vteřin protahoval páteř. Když jsem trávil čas na cestách, prováděl jsem své ásany v hotelovém pokoji. Začal jsem svému tělu věnovat více pozornosti, všímal si, jak se moje ramena choulí, když usedám za volant nebo čtu knížku. Jakmile se mé cvičení stalo pravidelné, začaly se odehrávat překvapivé změny. Po několika měsících se můj hrudník vyklenul. Moji přátelé i rodina si povšimli, že moje chronicky shrbená postava (po létech studií a vysedávání u počítače) se napřimuje. Zatuhlá místa kolem lopatek, která jsem pokládal za neodmyslitelná, se pomalu uvolňovala. Zranění se mi začala vyhýbat. Pět let předtím, než jsem začal s jógou, jsem se musel vzdát basketbalu, protože se objevil výrůstek na patě a na celý rok jsem se musel vzdát tenisu kvůli zánětu v lokti. Trpíval jsem bodavou bolestí, která byla předzvěstí problému v rameni. Chronická bolest achilovky ve mně budila obavy, že mě potká stejné natržení šlachy, jakým procházel můj nejlepší přítel. Všechny tyto problémy se nyní zmírnily a já předpokládám, že kdybych se věnoval józe už dříve, možná bych mnoha z nich úplně předešel. Možná ještě významnější než fyzické účinky jógy byly její mentální a psychologické přínosy. Jakmile jsem si zvyknul na pravidelné cvičení, zaznamenal jsem změnu ve svém životním postoji. Problémy už se mi nezdály tak významné. Když jsem třeba upustil tácek ledových kostek a ty se rozletěly po celé podlaze v kuchyni, nezačínal jsem už chrlit nadávky, které by musely být v televizním pořadu nahrazeny pípnutím. Naučil jsem se tomu zasmát, pokývat hlavou a pak to uklidit. Už mi to nedělalo takové starosti. Aniž bych se o to vědomě snažil, stále víc jsem se choval tak, jak učí filozofie jógy: vynaložit vždy své největší úsilí, aniž bych se zajímal pouze o výsledek. Jóga se na mě projevila dokonce i hlouběji. Po několika letech jejího praktikování jsem se rozhodl zanechat své přímé péče o pacienty a oddat se na plný úvazek jejímu výzkumu a publikační činnosti. S nárůstem řízeného přístupu léčby jsem se začínal cítit pod stále silnějším tlakem a začalo pro mě být obtížné jednat tak, aby to co nejvíc prospívalo mým pacientům. Jak se celý systém pro poskytování zdravotní péče začal zrychlovat, aby se snižovaly náklady, neměl jsem příležitost poznat pacienty tak, jak jsem chtěl – a to velmi zeslabilo jeden z nejuspokojivějších aspektů mé práce lékaře. Nebylo by úplně pravdou říci, že mě jóga dovedla k opuštění lékařské praxe, avšak umožnila mi zaslechnout vnitřní hlas, který mi říkal: „Takto to už dál nemůže fungovat.“ Už je to 10 let od doby, kdy jsem si dal závazek věnovat se józe. Od té doby jsem pokračoval v provádění jógových pozic prakticky každodenně a doplnil jsem to i dechovými cvičeními známými pod označením pránajáma, meditacemi a dalšími praktikami. Mé tělo pokračovalo v proměnách. Zvětšilo se svalstvo, ztratil se tuk a dostavila se větší pružnost. Když jsem rozhýbaný, dokážu si stoupnout s rovnýma nohama a předklonit se až tak, že položím dlaně na podlahu. Jsem schopen provést některé pozice, o nichž jsem si vždy myslel, že je nikdy nedokážu, ale ještě zůstává i hodně takových (včetně záklonových), se kterými mám dosud potíže. Avšak tyto známky fyzické obratnosti nejsou tím, o co skutečně jde. Ještě důležitějším se pro mě stal duševní mír, který jsem nalezl, pocity vděčnosti, postupné a někdy i náhlé otevření některé původně nepružné oblasti na mém těle i v mé mysli a nový smysl pro společenství podobných lidí, který mi pomohli nalézt moji spolužáci a učitelé jógy. Vykročení ven z bláznivého  a na rychlost zaměřeného světa, uvědomování toho, co se odehrává právě teď a tady mě přivádí ke kontaktu s tichým místem hluboko ve mně – hluboko v každém z nás. Je to podobné jako nehybnost dna oceánu, který spočívá nerušeně, i když na povrchu bouří velké vlny.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Reflexní terapie je metoda využívající reflexní body a reflexní plošky převážně na chodidlech, na které se působí tlakem. Tyto reflexní plošky mají přímou souvislost s jednotlivými tělesnými orgány. Takovým to působením lze diagnostikovat i ty nejskrytější příčiny nemocí, které jsou ukryté v lidském těle, a zároveň správnou stimulací možno napomoci dostat tělo do původní přirozené harmonie. Reflexní masážJe známo, že masáže jsou jednou z nejstarších a nejpřirozenějších léčebných metod, které vám pomohou udržovat vaše zdraví v přirozeném stavu. Co se týká reflexní terapie chodidel, jedná se o starověké léčebné umění pocházející z Číny, které uvolňuje ztuhlé svaly, odstraňuje blokády, stimuluje jednotlivé orgány v těle, zlepšuje krevní oběh, odstraňuje napětí a zbavuje nás únavy či problémů se spánkem.Účinky této metody nejsou většinou znát ihned, uzdravení je však trvalé a bez vedlejších účinků. Reflexní terapií lze výrazně ovlivnit činnost imunitního systému, lymfatického systému, látkové výměny, zmírnit či odstranit bolesti zad a krční páteře, je možno ji použít u řady běžných i chronických nemocí, zažívacích problémů, migrény, ale i při stresu.Masáž plošek nohouMačkáním citlivých bodů na chodidle, nártu lze předejít akutním projevům nemocí, zklidnit, zharmonizovat. Promasírováním plosek lze zlepšit celkovou látkovou výměnu, ovlivnit bolesti zad a páteře, urychlit hojení při úrazu nebo operativním zásahu a předejít vzniku rakovinotvorných buněk. Jinými slovy tělo se stává odolnější, vyrovnanější a po masáži má člověk pocit lehkých nohou. Reflexní masáž se doporučuje pravidelně, protože stejně jako si čistíme zuby, je potřeba podpořit tělo pro snadnější regeneraci a snížit mu každodenní zátěž, jemuž je vystaveno. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že se tato prevence opravdu vyplácí.Reflexní terapieJe jedna z nejúčinnějších metod alternativní medicíny. Její podstata spočívá v tom, že na chodidle existuje množství bodů a plošek, které korespondují s jednotlivými orgány a částmi těla, a to cestou nervových propojení. Celý lidský organismus lze tedy ovlivňovat pomocí mačkání či hlazení různě velkých plošek, bodů umístěných na plosce nohy, prstech, nártech a okolí kotníků, ale i na dlaních, hřbetech a prstech rukou. Mačkáním nebo hlazením těchto reflexních plošek můžeme cíleně léčit příslušný orgán nebo část těla posilovat, pokud nedostatečně pracuje a potřebuje dodat energii, nebo naopak uklidnit, je-li ve stavu akutního zánětu nebo bolesti. Reflexní terapií lze výrazně ovlivnit činnost imunitního systému, lymfatického systému i látkové výměny. Její aplikace je vhodná nejen jako prevence, ale i jako léčba. Kdy je reflexní terapie vhodná? při migrénách bolestech zad a plotének bolestech kloubů ischiasu, skolióze alergiích a mnoha dalších Kdy není vhodná? Pouze v případě, že došlo k transplantaci životně důležitého orgánu.Reflexní terapie je možno úspěšně využít jako diagnostické metody, která je pro prevenci onemocnění naprosto dostačující.Knihu Reflexní diagnostika naleznete v naší nabídce.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Pro současnou ženu je důležitá péče o svůj zevnějšek, ale je rovněž velmi důležitá péče o intimní partie. Tato důležitost vzrůstá v letních měsících vzhledem k teplému a často i vlhkému počasí. Toto prostředí může podporovat  vznik infekcí a dalších nemocí, které  mohou  být pro ženu velmi nepříjemné. Intimní oblasti ženy jsou i ve zcela obvyklých podmínkách osídleny množstvím mikroorganismů, které jsou v rovnováze díky fyziologickým a chemickým procesům. Vlivem zevních podnětů (počasí, fyzická aktivita) může dojít k narušení této rovnováhy a nastává problém. I když se nemusí jednat vysloveně o problém pro lékaře, je to pro ženu velmi nepříjemné. Za standardních okolností je v těchto partiích ženy kyselé pH, které nepřesahuje hranici 4,5. Důležité je používání přípravků, které jsou k tomuto určeny, a je jich nyní naštěstí pro ženy velké množství. Každá žena si nemusí uvědomit tuto okolnost a může použít přípravek, jehož pH je zásadité. Pokud by k tomu došlo, pH prostředí se vychýlí v neprospěch obvyklého kyselého pH a může být usnadněn vznik nemoci, protože dojde ke vniknutí baktérií a vzniku zánětu. Poté je již třeba navštívit gynekologa. Proto je třeba si uvědomit, že běžná mýdla jsou zásaditá a navíc parfemovaná, což může dráždit. Pro ženy se vyrábí řada speciálních gelů, emulzí či hygienických ubrousků, které jsou určeny vysloveně pro ošetřování intimních oblastí a pomáhají obnovovat původní rovnováhu. Rovněž je důležité, aby vlivem negativních vnějších podmínek nedošlo k vyhubení vaginální mikroflóry vytvářené koloniemi, tzv. "přátelských baktérií", laktobacilů. Nejznámější z nich je Lactobacilus acidophilus. Tyto bakterie právě vytvářejí již popsané kyselé prostředí, v kterém cizí baktérie hynou. Pokud dojde ke snížení počtu laktobacilů, může být usnadněn vznik infekce. Rovněž se negativně může projevovat suchost sliznice v oblasti pochvy, kdy dochází ke svědivosti v této oblasti. To je rovněž odstranit používáním vhodných gelů. K dispozici jsou například přípravky řady Gyntima – intimní pěna, která je obohacena o výtažky z aloe vera s antibakteriálními účinky, dále mycí gel a dále vaginální čípky, které podporují rozmnožování laktobacilů ve vaginální mikroflóře. Suchost pomáhají odstraňovat gely s výtažkem čajovníku australského.Celková nabídka přípravků intimní hygieny.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Borelióza, odborně označovaná jako lymská nemoc či lymská borelióza (podle místa Old Lima v Connecticutu vUSA, kde byla poprvé v roce 1975 popsána). Jedná se o bakteriální onemocnění projevující se změnami na kůži a příznaky podobnými chřipce. Nemoc způsobují baktérie Borrelia Burgdorferi, která na člověka přenášejí infikovaná klíšťata. Je to baktérie, která se řadí do skupiny spirochet, kam patří například i původce syfilis. V místě, kde se takové klíště přisaje, se obvykle objeví příznaky na kůži. Objevuje se zarudlý flíček, který může být velký v průměru až pět milimetrů. Tento flíček se ale bohužel nemusí objevit vždy a tak může kousnutí klíštětem projít nepozorovaně. Dále se postupně objevují příznaky jako je teplota, bolesti hlavy, letargie a svalové bolesti. Posléze se mohou objevit záněty kloubů, které se projevují zarudnutím a otoky. Jako doplněk léčby je možné užívat přípravky s výtažkem z kůry stromu lapacho či přípravky, které jsou kombinací několika složek jako PM Chlamydil či PM Chlamydil Extra.Závažnost příznaků se může měnit. K trvalému poškození kloubů by obvykle dojít nemělo. V některých případech bývá poškozeno srdce (myokarditida či srdeční blokáda) nebo nervový systém (meningitida).Pokud někdo u sebe po návštěvě lesa či parku objeví zmíněné příznaky či přisáté klíště, měl by navštívit lékaře. Lékař si může ověřit při krevních testech podle výše hladiny protilátek, zda došlo k infekci. Pokud se stanoví diagnóza včas, lékař nasadí antibiotika. Pokud ne, lékař může zvolit léčbu pomocí nesteroidních protizánětlivých léků či kortikoidů, která trvá déle.Jako prevenci je třeba zdůraznit používání vhodných insekticidních přípravků na kůži i oblečení, vyhýbání se zarostlým porostům a volba vhodného oblečení i obuvi.Celková nabídka přípravků vhodných při borelióze.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Očkovat, nebo neočkovat? Je povinné očkování dětí ochranou jejich zdraví, nebo tomu jen tak věříme? Proč jsou děti povinně očkovány proti chorobám, které se u nás vyskytují jen výjimečně, případně se prakticky nepřenáší z člověka na člověka? O tom všem jsme velmi otevřeně mluvili s lékařem, internistou MUDr. Lukášem Dostalem. Lukáši, vím, že se tématem očkování dlouhodobě zabýváš. Co Tě k tomu vede?Především to, že jsem otcem čtyř dětí. Otázku očkování jsem tedy začal řešit v roce 1996, kdy se narodil můj první syn. Manželka navíc pochází z Německa, kde je situace co se týče povinnosti očkovat zásadně odlišná od naší. O tom, zda, kdy a proti čemu očkovat, tam rozhodují rodiče, nikoli zákon.Mají ale rodiče dost kvalitních informací, aby se mohli kvalifikovaně rozhodnout?Většina rodičů se tam samozřejmě nerozhoduje svévolně. Schéma státem hrazeného očkování je podobné českému. Podle mé zkušenosti se 70 – 90 % lidí tímto schématem řídí. Ti ostatní se mohou domluvit se svým pediatrem na odchylném postupu. To mi přijde velmi rozumné, jak pro dítě samotné, tak pro rodiče a jejich vztah s lékařem.Jak jste očkování vyřešili doma?U syna se objevil již v prvním roce života poměrně těžký atopický ekzém, takže jsme jej chtěli nechat očkovat později. To ale české zákony neumožňují – atopický ekzém není dostatečným důvodem. Nakonec jsme se s paní doktorkou ústně domluvili, že budeme alespoň z části očkovat později.Za to jí ale hrozila velká pokuta.Ano. Dohoda byla postavena na naprosté důvěře mezi námi a paní doktorkou. Kdyby naše dítě onemocnělo a my jí žalovali, paní doktorka by soud pohrála. Tehdy jsem si uvědomil, že zákonná povinnost očkovat je ve své striktnosti velmi problematická. Vede ve svých důsledcích k oboustranně nedůstojným postupům i narušení vztahu důvěry mezi rodiči a lékařem.Jakou roli hraje mezinárodní Úmluva o lidských právech a biomedicíně, kterou Česká republika přijala do svého právního řádu?Ta samozřejmě platí a je nadřazena české legislativě. Její smysl je jasný – očkování je zásah do tělesné integrity zdravého člověka. Každý jedinec přitom má právo svou integritu chránit. Je to úplně jasné. Úmluva je ovšem zcela svévolně interpretována Ministerstvem zdravotnictví. Úmluva totiž povoluje zásah do integrity člověka v případě, že vypukne epidemie ohrožující veřejné zdraví. Nic takového se u nás samozřejmě neděje.V minulosti ale mělo očkování veliký efekt – alespoň nás to učili ve škole.Efekt očkování na ústup jednotlivých infekčních nemocí je různý. Je dobré vědět, že řada nemocí začala ustupovat a především ztratila mnoho ze své závažnosti, ještě než se začalo očkovat. U některých nemocí, podíváme-li se na vývoj od počátku 20. století, došlo k naprosto zásadnímu poklesu nemocnosti i úmrtnosti ještě před zavedením očkování! Například nemocnost a úmrtnost na tuberkulózu, spalničky nebo černý kašel je toho velmi jasným příkladem.Mělo zavedení očkování alespoň vliv na rychlost poklesu nemocnosti?Jsou nemoci a krajiny, kde je přínos očkování na pokles nemocnosti zcela nezpochybnitelný. Například očkování proti žloutence B v jihovýchodní Asii je toho příkladem. Pak jsou ale nemoci, kde došlo k ústupu nemoci bez ohledu na to, zda se očkovalo či ne. Typickým příkladem je tuberkulóza. V USA se proti ní nikdy neočkovalo, přesto ustoupila obdobně rychle, jako v zemích, kde se očkuje. V Indii vedlo dokonce očkování proti tuberkulóze ke zhoršení situace. Ve vyspělých zemích se ale většinou pohybujeme v oblasti statisticky velmi malých čísel, proto bych byl opatrný s nějakým kategorickým tvrzením.Takže očkování mělo podle Tebe jen minimální přínos!Ne, to bych v žádném případě nechtěl říci. Je ale dobré se podívat na celou časovou osu před zavedením očkování i po něm. Po zavedení očkování dochází k poklesu nemocnosti i úmrtnosti, to je pravda. Když se ale podíváš na období před očkováním, zjistíš, že k poklesu opravdu začalo docházet daleko před ním. Očkování pravděpodobně nějaký význam má. U řady onemocnění jsou však velké otazníky, zda očkování hrálo při poklesu zásadní roli. Pro praxi je důležité alespoň přibližně vědět, které faktory mají na šíření a závažnost nemocí vliv: například u žloutenky typu B považuji za mnohem významnější poučení mladistvých o rizicích a způsobu přenosu této nemoci (injekční aplikace drog, neodborně provedený piercing, promiskuita,…) než samotné očkování. Očkování bez tohoto poučení vzbuzuje pocit falešné jistoty: „jsem očkovaný, mně se nemůže nic stát“, což není pravda.Dá se tedy říci, že by k poklesu nemocnosti došlo i bez očkování?Existují data ze zemí na naší severní polokouli, která ukazují, že u některých nemocí došlo k podobně výraznému poklesu, aniž by se proti nim v tom kterém státě očkovalo.Jak je to možné?Hlavně ze tří důvodů. Výrazně se začaly zlepšovat sociální podmínky a nemoci se tak pomaleji šíří. Zásadně se zvýšila úroveň lékařské péče. Třetím důvodem – jakkoli diskutabilním se může zdát – je fakt, že jak se mění naše společnost, mění se i nemoci. Doba je mnohem klidnější, neprožíváme žádná bouřlivá období, jako například války a podobně. Podobný trend je i u nemocí. Ustupují akutní horečnatá onemocnění a více se objevují chronická onemocnění. Je to obecná tendence naší civilizace a procesů, jež v ní probíhají.Čím to je?Ve společnosti je velká tendence mít všechno „posichrované“, pojištěné. Někdy to jde až do úplných absurdit – firma si třeba může nechat pojistit svůj budoucí zisk. Na všechno jsou předpisy a formuláře – prostor pro kreativitu a dramatičnost se výrazně zmenšil. Medicína je výrazným příkladem této tendence. Lékaři jsou velmi sešněrování, co se přístupu k terapii a pacientovi týče. Jistota je přitom iluze. Můžeš mít tisíc pojištění i očkování a přitom pořád je tu něco nad námi, proti čemu se pojistit nedá. Zaplať pánbůh.Proč se očkuje proti nemocem, které v podstatě nejsou infekční?Na to nelze odpovědět obecně. Vezměme si konkrétní příklad. Pokud hovoříme o tetanu, ten se opravdu nepřenáší z jednoho dítěte na druhé. Smysl očkování spočívá v závažnosti onoho onemocnění pro dítě. Obtížně se léčí a má vysokou úmrtnost. Očkování tedy chrání konkrétní dítě, nikoli populaci jako takovou. Z mého pohledu jde o klasický případ, kdy povinnost očkování (nikoli očkování samotné!) nemá smysl. Pokud se rodiče rozhodnou, že nenechají dítě proti tetanu očkovat, nijak tím neohrozí veřejné zdraví. Z medicínského hlediska ovšem doporučuji toto očkování absolvovat, i všechny naše děti jsou proti tetanu očkovány. Dokáži si však představit, že jej někdo z důvodu svého přesvědčení nebo náboženství odmítne. Tu svobodu by měl mít.Hodně se také mluví o žloutence typu B.To je zrovna takový protiklad k očkování proti tetanu. Povinné očkování proti žloutence typu B u nás bylo zavedeno v roce 2001. Pozoruhodné na tom je, že odborný posudek, který na základě zadání od Státního zdravotního ústavu zpracoval přední český epidemiolog MUDr. Jaroslav Helcl, DrSc., došel k názoru, že není důvod pro plošné zavedení tohoto očkování (doslova se v posudku píše: „…není tedy vhodné zavádět pravidelné očkování novorozenců v našem státě,“ pozn. aut.). Povinné očkování bylo přesto jako povinné zavedeno. Tento typ žloutenky se přitom přenáší prakticky výhradně čerstvou krví a pohlavním stykem. Ohroženými skupinami jsou tedy především narkomani a promiskuitní jedinci. V populaci do 14 let se tato nemoc prakticky nevyskytuje – s výjimkou případů, kdy se přenese z matky na plod ještě během těhotenství. Zavedení povinnosti tohoto očkování mne opravdu nadzvedlo. Pokud totiž nechám dítě očkovat proti žloutence typu B, vystavuji jej výrazně většímu riziku zdravotních komplikací, než kdybych nedělal nic!A co když se dítě nakazí píchnutím o odhozenou injekční stříkačku narkomana?Tato možnost vypadá opravdu hrozivě – a obzvlášť ve městě reálně. Podívejme se ale na fakta: mezi lety 1998-2001 bylo v Praze nahlášeno něco přes sto případů, kdy se opravdu někdo píchl o odhozenou stříkačku. Víš, kolik z nich se nakazilo hepatitidou B?Netuším.Ani jeden!Jak je potom možné, že někdo dokáže zavedení povinnosti takového očkování prosadit?O tom rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví a hlavní hygienik. Důvody, které tyto instituce k zavedení tohoto očkování vedly, jsou nejasné. Když jsem v podstatě náhodou narazil na zmíněnou práci doktora Helcla, nevěřil jsem svým očím. Nechápu, jak mohlo být navzdory tomuto posudku, který si navíc objednal stát, očkování proti této nemoci zavedeno.Takže toto očkování neprospívá dětem ani veřejnému zdraví. Komu tedy prospívá? Farmaceutickým firmám?Nikoho jiného nevidím. Někdy mám pocit, že ti, kdo rozhodují o zavedení toho kterého očkování, jen přebírají marketingové argumenty farmaceutických firem. Správně by se jim ale měli postavit. Kdyby Ministerstvo zdravotnictví zaměstnalo na rok profesionála, který kriticky zanalyzoval dostupnou odbornou literaturu, dal dohromady všechny argumenty pro a proti, pak by ušetřil stovky milionů korun! Panika okolo prasečí chřipky byla dalším dokladem toho, o čem mluvím: běžní lidé měli víc rozumu, než stát, a očkování ve většině odmítli.Co bys poradil rodičům, kteří stojí před rozhodnutím, zda mají nechat očkovat své dítě?V České republice se svobodně rozhodnout nelze. Ideální by bylo, kdyby u nás byl podobný zákonný rámec jako v Německu. Mimochodem – přestože tam očkování není povinné, proočkovanou populace je vysoká a nemocnost dětí je tam na podobné úrovni, jako u nás. Především je dobré uvažovat o tom, proč vlastně chceme očkovat jiným způsobem, než je běžné. Ze strachu z očkování? Z přesvědčení, že některé nemoci mají svůj smysl pro vývoj dítěte (jako spalničky, zarděnky a příušnice)? Z přesvědčení, že věci se tak jako tak dějí svým přirozeným způsobem? Důležité pak také je, aby oba rodiče byli ve vztahu k očkování zajedno. Pokud nejsou, pak je často pro dítě menším zlem očkování, než to, že se jeho rodiče doma kvůli očkování pořád hádají.Dost informací lze asi nalézt na internetu, že?Ano, lze. Doporučuji vyhledat si relevantní základní informace o nemocech, proti nimž se očkuje, o jejich rizicích, o očkovacích látkách. Je také dobré podívat se na četnost výskytu chorob, proti kterým se očkuje. Důležité jsou i základní informace o přínosech i rizicích očkování. Pořád přitom mluvím o základních informacích, protože pokud by člověk chtěl jít do hloubky, bylo by to samozřejmě hodně časově i odborně náročné. I samotní odborníci se přitom často neshodnou sami mezi sebou – u nás třeba v názorech na to, jak se očkuje proti tuberkulóze.Za seriózní stránky považuji www.vakciny.net. Podporují očkování, autor má ale kritický přístup a čtenář zde najde přehledné informace o jednotlivých nemocech i očkovacích látkách. Na stránkách Státního zdravotního ústavu v rámci projektu Epidat najdete informace o výskytu infekčních nemocí (www.szu.cz/publikace/data/infekce-v-cr). Neodpustím si v této souvislosti říci, že například dětská obrna, proti níž se povinně očkuje, byla naposledy zaznamenána na našem území v roce 1960. Z tištěných knih bych poukázal na velmi dobrou a vyváženou knihu Martina Hirteho, Očkování pro a proti. Vyšla nyní v novém překladu.Lukáši, děkuji Ti za rozhovor.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Nádory vznikají v případech, kdy dělení buněk a růst tkání probíhají nekontrolovatelně. Nezhoubný, benigní nádor je poměrně dobře ohraničený, může působit obtíže svým zvětšením, tlakem na okolí, ale nedochází k rozšíření na vzdálená místa. Co jsou to plíce?Plíce jsou párovým orgánem uloženým v hrudníku. Sestávají ze dvou oddělených částí – levé a pravé plíce. Levá plíce se skládá z horního a dolního laloku. Pravá plíce se skládá z laloků horního, středního a dolního. Jejich funkcí je výměna plynů (vzduchu) mezi organismem a zevním prostředím. Tato činnost se nazývá dýchání. Vzduch je do plic přiváděn průdušnicí. Ta se ještě v hrudníku dělí na 2 hlavní průdušky, které vstupují do vlastní levé a pravé plíce. vnitř plíce se průdušky mnohonásobně dále rozdělují. Konečným stupněm jejich dělení jsou plicní sklípky (alveoly) kde dochází k příslušné výměně plynů. Na vnitřní straně průdušek a plicních sklípků se vyskytuje souvislá vrstva buněk označovaná jako epitel.Co jsou nádory?Lidské tělo je tvořeno z jednotlivých elementů – buněk, které jsou viditelné jen mikroskopem. Skupiny buněk tvoří jednotlivé tkáně, ty pak orgány, které mají nejrůznější funkce. Denně miliony buněk zanikají, jiné vznikají a prodělávají složité děje dělení, růstu, zrání.Nádory vznikají v případech, kdy dělení buněk a růst tkání probíhají nekontrolovatelně. Nezhoubný, benigní nádor je poměrně dobře ohraničený, může působit obtíže svým zvětšením, tlakem na okolí, ale nedochází k rozšíření na vzdálená místa. Zhoubný, maligní nádor, (známý i jako „rakovina“) může prorůstat do okolních tkání. Zhoubné nádorové buňky pronikají do cév a krevním proudem mohou být roznášeny do vzdálených míst v lidském těle, kde pak vznikají nové, „dceřiné“ nádory – zvané metastázy. Zhoubné nádorové buňky mohou být roznášeny i mízním (lymfatickým) systémem. Ten se skládá z mízních (lymfatických) uzlin a cév a za normálních podmínek je důležitý pro boj s infekcí.Podle způsobu růstu rozlišujeme tedy nádory nezhoubné (benigní) a zhoubné (maligní). Mezi nimi stojí skupina nádorů s možností přechodu původně nezhoubné formy ve formu zhoubnou, které označujeme jako semimalign.Co jsou nádory dýchacího ústrojí?Nezhoubné nádory plic a průdušek jsou poměrně vzácné. Jsou uloženy buď v plicní tkáni, nebo v průduškách. Nádory uložené v plícní tkáni mohou být dlouho bez příznaků, zatímco nádory uvnitř průdušek dříve vyvolají u pacientů dechové obtíže. I nezhoubné nádory plic a průdušek je třeba odstranit, jedině chirurgické léčení přesně určí, zda je nádor nezhoubný, odstraněná tkáň je posílána na histologické vyšetření, a zabrání dalšímu růstu, který i když je pozvolný může utlačovat okolní orgány v hrudníku.Co jsou zhoubné nádory plic a průdušek?Zhoubné nádory plic a průdušek jsou nejčastější ze všech nádorů v oblasti dýchacích cest. Jedním z nejčastějších onemocnění plic zhoubným nádorem je bronchogenní karcinom. Na vzniku bronchogenního karcinomu se podílejí faktory vnitřní a vnější – především kouření. Maligní nádory plic se podle biologických vlastností a histologické skladby dělí na dvě skupiny: nádory nemalobuněčné a nádory malobuněčné.Malobuněčný karcinom se vyznačuje rychlým růstem, má tendenci vytvářet metastázy. Toto onemocnění není zpravidla vhodné k chirurgickému odnětí. Většinu vykazuje dobrou citlivost k chemoterapii a radioterapii. Po ukončení léčby nelze vyloučit recidivu.Nemalobuněčný karcinom obvykle mívá pomalejší růst a vede později k metastazování.V časných stadiích svého vývoje je vhodný k chirurgickému odstranění. V pokročilejších stadiích se využívá chemoterapie a radioterapie. Citlivost nádoru na chemoterapii a radioterapii může být menší než u malobuněčného karcinomu.Jaké nádory plic se projevují?Počáteční stadium nemoci může být zcela bez příznaků. V pokročilejších stadiích mohou být projevy a příznaky různorodé. Projevy, které jsou všeobecné: teplota, únava, nechutenství, váhový úbytek, zpočátku pozvolný. Projevy, které již mohou signalizovat vážnost onemocnění: déletrvající a neustupující kašel, chrapot, dušnost, vykašlávání krvavého hlenu, horečka, bolesti v krajině hrudní, prudký úbytek na váze, celková schvácenost.Jak se stanoví diagnóza nádoru plic?Při podezření na zhoubný plicní nádor je nezbytné provést komplexní vyšetření informující o předchozích a současných přidružených zdravotních potížích a celkovém stavu organismu. Po zjištění anamnestických údajů se obvykle provádí fyzikální vyšetření pohledem, poslechem, poklepem a pohmatem, změření tlaku, srdeční frekvence, tělesné teploty. Provádí se laboratorní vyšetření krve a moče.Nejdůležitějšími metodami vyšetření plic jsou rentgenová vyšetření a bronchoskopie. Kromě rentgenového snímku hrudníku se používá vyšetření technikou CT (počítačová tomografie), pokud je to nutné, tak se používá zobrazení nádoru a okolních tkání pomocí magnetické rezonance.Bronchoskopie je vyšetřovací endoskopická metoda umožňující pohled do průdušek a odběr materiálu k dalšímu vyšetření. Používá se většinou ohebný (flexibilní) nástroj nazývaný bronchoskop Je to tedy ohebná tenká hadička s pracovními kanálky, se skleněnými a optickými vlákny, která umožní hodnocení stavu sliznice průdušek, na konci je také malá kamera, která přenáší obraz na televizní obrazovku, současně může být vyšetření natáčeno na videokazetu. Lékaři tak umožní nejen pohled bronchoskopem do průdušek, ale také posoudit s časovým odstupem po započaté terapii její účinek.Bronchoskop se po místním znecitlivění jazyka hltanu a hrtanu ústy zavádí do průdušnice a z ní odstupujících velkých průdušek. Lékař postupně hodnotí stav sliznice průdušnice a průdušek. Pomoci specializovaných nástrojů lze odebrat malé částečky tkáně k dalším vyšetřením (cytologie, histologie, mikrobiální vyšetření). Ne všechny nádory se nacházejí v dosahu bronchoskopu, a nemusí být tedy pomocí bronchoskopu zjištěny. V případě, že se domnělý nádor vyskytuje mimo dosah bronchoskopu, je možné získat vzorek tkáně pomocí vpichu speciální jehlou – biopsie. Spíše výjimečně je potřebné provést diagnostický operační zákrok, aby bylo možné získat tkáň k histologickému vyšetření.V současné době je však v Masarykově onkologickém ústavu využívána i autofluorescenční bronchoskopie, tj. autofluorescenční diagnostika, která svojí technikou umožňuje ještě podrobnější a včasnější diagnostiku onemocnění. Autofluorescenční bronchoskopie se v zásadě pro pacienta ničím neliší od již výše zmíněné bronchoskopie, v principu jen vyšetřující lékař přepne během vyšetřování na jiný typ světla na tzv. modré světlo.CT (počítačová tomografie) je vyšetření využívající rentgenové záření. Toto vyšetření umožňuje prostorové zobrazení orgánů (průřez) ve vyšetřované části těla.Magnetická resonance – je vyšetření využívající uměle vytvořené magnetické pole k prostorovému zobrazení orgánů ve vyšetřované části těla.Ke stanovení diagnózy zhoubného plicního nádoru není dostatečné zobrazení pravděpodobného nádoru výše uvedenými metodami. Vždy je potřebné odebrat tkáň k cytologickému nebo histologickému vyšetření. Histologické vyšetření znamená laboratorní vyšetření speciálně zpracované tkáně pomocí mikroskopu i jiných metod. Cílem je jednoznačně rozhodnout, zdali vyšetřovaná tkáň splňuje kriteria zhoubného nádoru. Je to prakticky jediné vyšetření, pomocí něhož může být potvrzena nebo vyvrácena diagnóza zhoubného nádoru.Jak se nádor plic léčí?Léčba plicního nádoru závisí na histologickém typu a rozsahu nádoru. Důležitým faktorem je skutečnost, zdali je nádorem postižena jen plicní tkáň nebo jestli došlo k rozšíření nádoru do mízních uzlin či ke vzniku nádorových ložisek ve vzdálených orgánech. Důležitými okolnostmi, které je třeba brát v úvahu při plánování léčby, je celkový stav pacienta včetně případných přidružených onemocnění. Velmi často dochází ke kombinovanému použití různých léčebných metod.V léčbě nádorových onemocnění často nastává situace, že je možné použít buď různé léčebné metody, nebo různé kombinace cytostatik a nelze předem stanovit, který zvolený postup bude účinnější. V těchto situacích lze nabídnout, že léčba a případná doplňující vyšetření budou probíhat podle předem navrženého postupu v rámci tzv. klinické studie. Nedílnou součástí klinických studií je přesný záznam a vyhodnocení údajů týkajících se průběhu léčby a nemoci.Chirurgická léčbaÚplné chirurgické odstranění nádoru (radikální operaci) lze považovat za nejúčinnější metodu pro dlouhodobé vyléčení. Je možné operačně odstraňovat i nádory, u kterých došlo k metastazování do svodných lymfatických uzlin. Zde platí přesná kritéria, při jakém rozsahu postižení lymfatických uzlin je možné provést radikální operaci nádoru. Dle velikosti a umístění nádoru se provádí buď odstranění části plicního křídla (lobektomie) nebo celého plicního křídla (pneumonektomie).Léčba zářením – radioterapieRadioaktivní záření má schopnost ničit nádorové buňky. Využívá se především v případech, kdy není možné provést radikální operaci nádoru. Provádí se na specializovaných pracovištích vybavených potřebnou technikou. Záření je možné provádět jako zevní radioterapii, kdy se zářič nachází mimo nemocného. Záření zpravidla probíhá denně, samotná doba aplikace jedné ozařovací frakce trvá několik desítek vteřin. Celková doba radioterapie cílené na plicní nádor bývá 4 – 6 týdnů.Kromě ozáření vlastního plicního nádoru je možné radioterapii využít i k ovlivnění dalších ložisek nádoru, například nadklíčkových uzlin. Jedním z možností využití radioterapie je léčba syndromu horní duté žíly. Záření lze využít i ke zmírnění bolestí způsobených nádorovým onemocněním. Jiným způsobem záření je brachyradioterapie. Tato metoda znamená zavedení vlastního zářiče do postiženého orgánu co nejblíže nádorovému ložisku. Zářič se zavádí do velkých průdušek pomocí bronchoskopu, vlastní ozáření pak také trvá jen několik minut. Tento výkon je možné opakovat v intervalu jednoho či několika týdnů. Někdy se využívá kombinace zevního ozáření a brachyradioterapie. Speciálním využitím je tzv. zajišťující ozáření, jež se aplikuje po radikální operaci nádoru, aby se snížila pravděpodobnost vzniku recidivy v místě původního nádoru.Léčba cytostatiky – chemoterapieCytostatika jsou léky mající schopnost ničit nádorové buňky. Na rozdíl od chirurgické léčby a radioterapie jsou cytostatika schopná ničit nádorové buňky v celém organismu čehož lze využít v případě vzniku nádorových ložisek ve vzdálených orgánech nebo při preventivním podávání se snahou zamezit vzniku metastáz po radikální operaci nádoru. Využití chemoterapie bývá nejčastější u těch nádorových procesů, kde nelze požít chirurgickou léčbu. Znalost typu nádoru je důležitá pro volbu správných cytostatik.Chemoterapie bývá téměř vždy součástí léčebných schémat malobuněčného karcinomu. U nemalobuněčného karcinomu lze někdy použít jiné způsoby léčby než cytostatika (operace, záření). Z důvodu zvýšení účinnosti je obvykle používáno několik cytostatik současně. Cytostatika se nejčastěji podávají ve formě nitrožilních infuzí či injekcí, méně obvyklé je podávání ve formě tablet. Ve speciálních případech je možná aplikace cytostatik do pohrudniční dutiny. Cytostatická léčba se zpravidla opakuje v několika týdenních intervalech.Lokální léčba – využití laseruV některých případech dochází k růstu nádoru směrem dovnitř velkých průdušek nebo průdušnice. Následkem je částečné nebo úplné uzavření průdušky a vyřazení části plicní tkáně z funkce. Tato situace vede k dechovým potížím, kašli, zvýšené úzkosti, strachu. Zde je možné mechanické odstranění nádorových hmot uvnitř průdušky využitím laseru, který se do dýchacích cest zavádí bronchoskopem.Co je to klinické hodnocení?Někteří pacienti mohou být léčeni v rámci klinických studií. Prvním krokem před zařazením do studie je pohovor s Vaším lékařem, který Vám objasní potřebné detaily a umožní Vám prostudovat si tzv. informovaný souhlas.Rozhodnete-li se studie účastnit, je nezbytné tento informovaný souhlas podepsat. Ze studie můžete kdykoliv vystoupit, aniž by to mělo nějaké důsledky na další léčbu Vašeho onemocnění.Jaké jsou nežádoucí účinky léčby?Nežádoucí účinky závisí na zvoleném způsobu léčby. Záhy po provedené plicní operaci je potřebné podávat léky ke kontrole bolesti. Důležitá jsou preventivní opatření zabraňující zánětu plicní tkáně. Po zhojení operační rány je potřebné věnovat pozornost dechové rehabilitaci, která je velmi důležitá pro co možná nejlepší obnovení ventilačních plicních parametrů.Častým nežádoucím projevem radioterapie je podráždění ozařované kůže a sliznic orgánů, skrz něž prochází radioaktivní záření. Na kůži se lze setkat se svědivým zarudnutím, které je možné zmírnit lokálními uklidňujícími prostředky. Při podráždění sliznice jícnu se objevují bolesti při polykání, takže i polykání tekutin může být velmi nepříjemné. Podráždění sliznice může přejít v zánět s následným rozvojem defektů slizniční výstelky – vředů. Tak těžká forma slizničního poškození se vyskytuje jen ojediněle, a bývá důvodem k přerušení radioterapie. Při ozařování plicního parenchymu se lze setkat se zánětlivou reakcí vlastní plíce označovanou jako radiační pneumonitida. Tato reakce se může vyskytnout již v průběhu ozařování nebo až za několik týdnů po ukončení záření.Cytostatická léčba vykazuje několik typů nežádoucích účinku. Její projevy mohou být poměrně pestré v závislosti na použitých cytostaticích. U některých protinádorových léků lze očekávat nevolnost anebo zvracení. Nyní jsou k dispozici natolik účinné léky, že dokáží zažívací potíže výrazně potlačit. Cytostatika přechodně potlačují krvetvorbu v kostní dřeni. Výsledným efektem je snížení počtu jednotlivých krevních buněk. Pokles leukocytů (bílých krvinek) může vést ke snížení obranyschopnosti a rozvoji infekčního horečnatého onemocnění. Vzácněji se vyskytuje krvácení do kůže a sliznic způsobené poklesem trombocytů (krevních destiček). Léčbu případných hematologických komplikací je potřebné provádět na specializovaném pracovišti. Obvykle tam, kde byla podávána chemoterapie. Některé typy cytostatik vedou k přechodnému vypadání vlasů, jež obvykle po ukončení podávání chemoterapie dorostou.Jak probíhá sledování po ukončení léčby?Po ukončení léčby nádoru je obvyklé provádět v pravidelných intervalech kontrolní vyšetření sloužící ke zjištění případné recidivy nádorového onemocnění. Intervaly a rozsah kontrolních vyšetření se může lišit v závislosti na původním typu a rozsahu nádoru. Je však obvyklé, že první rok po ukončení léčby se kontroly provádějí 1x za 3 měsíce, postupně se intervaly mezi jednotlivými vyšetřeními prodlužují.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Vědecký výzkum prokázal, že jisté potraviny spouští specifické mozkové látky, které mají přímý dopad na Vaši náladu a to po dobu dvou až tří hodin. Budeme-li více respektovat to, že  některé potraviny spouští určité konkrétní procesy v našem mozku,  můžeme tak pozitivně ovlivnit naši náladu. Konkrétní chemické sloučeniny v mozku, známé pod názvem neutrotransmitery, jsou totiž v přímé spojitosti s emocemi. Tyto neurotramitery jsou dopamin, noradrenalin a serotonin. Jsou produkovány v mozku pod vlivem prvků v různých druzích potravy. Serotonin pomáhá kontrolovat chuť k jídlu. Serotonin produkován v mozku nám dodává pocit plnosti a brání nám tak přejídání se. Navíc výzkum Judith Wurtman znovu prokazuje, že serotonin je zásadní i v regulaci naší nálady. Je zjištěno, že pocit ostražitosti a bdělosti (ale bohužel i stresu) je způsobem produkcí dopaminu a noradrenalinu v mozku, zatímco pocit klidu a pozitivní nálady je spojen právě se serotoninem. Judith Wurtman, výzkumnice a bývalý pracovník MIT (Massachusetts Institute of Technology), autorka knihy „The Serotonin Power Diet“, studuje vliv potravin na produkci serotoninu v mozku. Produkce serotoninu je spojena s konzumací uhlovodanů. Tento výzkum odhalil, že pokud přestaneme konzumovat stravu bohatou na uhlovodany, zastaví se tak i produkce serotoninu. Uhlovodany v potravě, např. chlebu, cereáliích a těstovinách přispívají k dočasné zvýšené produkci serotoninu a tím zklidňují naše tělo. Na druhou stranu potrava bohatá na bílkoviny jako např. tuňák či vejce způsobí dočasnou zvýšenou produkci dopaminu a noradrenalinu a zvyšují tak naší koncentraci a bdělost.  Ženy mají méně serotoninu než muži a dopad stravy nedostatečně bohaté na uhlovodany je tak u nich závažnější. Může přinést pocity podobné PMS (Premenstruační syndrom). Výzkum dokazuje, že pokud budeme přijímat uhlovodany bez proteinů ve specifických částech dne, můžeme tím tak pozitivně ovlivnit produkci serotoninu. Náš mozek potřebuje bohatou zásobu živin pro jeho bezproblémový chod, a pokud je tento příjem nedostatečný, začnou se objevovat potíže s přímým dopadem na naši psychiku. Uhlovodany jsou důležité pro výrobu serotoninu. Také mnoho dalších živin je pro náš mozek a jeho fungování zásadní. Celá řada studií například dokazuje, že Omega-3 nenasycené mastné kyseliny napomáhají v léčbě deprese, manio-depresivní psychózy, schizofrenie, ADD/ADHD (syndrom hyperaktivity) a demence. Zajímavým zjištěním je také to, že až 31 % pacientů trpící depresí, má nedostatek kyseliny listové. Další studie ze sedmdesátých let prokázaly vztah mezi nedostatkem vitaminu B1 (thiamin) a pocitem strachu, podrážděnosti, deprese či nervozity. Další výzkum prokázal, že diety s příliš nízkým příjmem tuků mohou způsobovat deprese.  Výkyvy nálad a energie, které lidé často pociťují v průběhu dne, může upravit změna jídelníčku. Je vhodné vyhýbat se potravinám s příliš vysokým glykemickým indexem (především jde o průmyslově vyčištěné cukry, protože jsou příliš rychle vstřebatelné – pozn.). Potraviny s vysokým glykemickým indexem obsahují  především cukr a bílou mouku, ale patří k nim například i kukuřičné lupínky.  Potraviny, které jsou tráveny a vstřebávány pomaleji – neboli potraviny s nízkým glykemickým indexem – jako např. minimálně zpracované rozemleté zrno, pšenice, luštěniny, některé ovoce a zelenina, mají nižší dopad na hladinu cukru v krvi a glukóza se tak do krve uvolňuje pomalu. Tím snížíme rychlé výkyvy uvolňování glukózy z potravy do krve – a tím zmenšíme i výkyvy nálad. Amanda Geary, autorka knih o vztahu mezi jídlem a náladou, objevila tento zásadní vztah mezi dietou a duševním zdravím, když sama bojovala proti duševní poruše. Následně odstartovala projekt „Food and Mood“ („Jídlo a nálada“) ve Velké Británii, online portál, který poskytuje informace pro lidi se zájmem o zlepšení duševního a emočního zdraví. Pouhé snížení příjmu cukru či soli může pomoci některým lidem snížit pocit podráždění. Amanda Geary nazývá tyto látky „stressors“ – stresory, tj.  látky podněcují stres a počítá mezi ně i alkohol či kofein. Jsou to látky, které naše tělo krátkodobě nabudí, ale poté se dostaví pocit vyčerpanosti. Stojí za to zvážit, co jíme, protože právě to může mít velice zásadní důsledky na naši náladu. Ne nadarmo se říká, že jsme to, co jíme.  

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Klíšťat v přírodě s teplými dny přibývá, stejně jako zaručených rad, jak s nimi co nejlépe „zatočit“ (mimochodem, pravě před tímto způsobem odstranění klíštěte odborníci důrazně varují). Rozměry nepatrný parazit totiž může být zdrojem velkých problémů a právě rychlé odstranění přisátého klíštěte zásadním způsobem minimalizuje negativní dopad na lidské zdraví. Odpověď na věčnou otázku, jak správně odstranit klíště z lidské pokožky, je konečné jasná a jednoduchá – Ixoderm. Přípravek první volby určený k rychlé paralizaci, zneschopnění, znehybnění, dezinfekci, usmrcení a bezpečnému odstranění přisátého klíštěte znamená definitivní konec diskusím, zda a čím přisáté klíště zakápnout, jestli je lepší jej vyšroubouvat nebo vyviklat…. Nic takového! Ixoderm potenciálně rizikovou situaci řeší bezpečně, efektivně, rychle a bez jakýchkoliv věkových omezení (je vhodný i pro nejmenší děti).Stačí jen nanést nepatrné množství přípravku z tuby na přisáté klíště tak, aby bylo zcela pokryto. Prvním a zásadním účinkem je okamžitá anesteze (zneschopnění) klíštěte bez vyvolání jakékoliv jeho obranné reakce (především zvýšené slinění či vyzvracení obsahu útrob klíštěte do ranky). Současně dochází k bezprostřední dezinfekci povrchu klíštěte, ranky i jejího okolí, a také k rychlému prostupu zdravotního prostředku do vnitřních částí klíštěte. Ixoderm dokáže narušit a změkčit tzv. cementovou vrstvu, kterou je klíště v rance pevně uchyceno, postupně dojde ke spolehlivému usmrcení klíštěte a jeho zpevnění, takže je možné jej jednoduše a bezpečně odstranit, nejlépe pinzetou, která je součástí balení Ixodermu. Pak už jen stačí ranku dezinfikovat jednou kapkou Ixodermu na postižené místo. Úplná likvidace klíštěte nastává do 5 minut od první aplikace, což zásadně eliminuje riziko infikování organizmu obávanou lymeskou borreliózu i klíšťovou encefalitidou! Což je zpráva o to vítanější, že výskyt obou nebezpečných nemocí přenášených na člověka klíšťaty z dlouhodobého hlediska neustále vzrůstá. Zatímco klíšťové encefalitidě lze úspěšně předcházet preventivním očkováním, obdobná ochrana před borreliózou zatím schází… Unikátní formule přípravku Ixoderm je výsledkem  vědeckého vývoje, na kterém se podílel tým odborníků vedených Prof. Bohuslavem Doležalem. Přípravek byl zevrubně testován nezávislým specializovaným pracovištěm Parazitologického ústavu AV ČR České Budějovice, při všech pokusech byly jeho účinky jednoznačně potvrzeny. V České republice prakticky není lokalita, kde by se klíšťata nevyskytovala, takže se určitě vyplatí přípravek Ixoderm vždy přibalit do kabelky či baťohu.Přípravek Ixoderm 10 ml naleznete v naší nabídce.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Proč tolik lidí trpí hemoroidy a chorobami konečníku? Z nedostatku času, tvrdí vědci, kteří zkoumají tuto problematiku. Styl současného moderního života narušuje nejen naši psychiku, ale má podíl i na těchto zdravotních problémech. Nedostatek pohybu, sedavé zaměstnání, obezita, nezdravé stravování s omezeným příjmem vlákniny, ovoce a zeleniny – to vše hraje roli při vzniku hemoroidů. Velice často jsou tímto problémem postiženy těhotné ženy. Tlak zvětšené dělohy, zvýšená hladina hormonů a větší prokrvení orgánů napomáhá možnému vzniku hemoroidů. Důležitou roli v rozvoji tohoto onemocnění hraje i dědičnost. Je tomu podobně jako u vzniku křečových žil. Vrozené oslabení vaziva v cévním pletenci v okolí konečníku může vyústit až ve vznik hemoroidálních uzlíků.Příznaky:Pálení nebo svědění – pocit svědění a pálení konečníku může být občasný, nebo trvalý. Tento nepříjemný problém se objevuje zejména po stolici, nebo po silnějším pocení. Podrážděná kůže může reagovat i vznikem vyrážky.Mokvání – k mokvání dochází v souvislosti se svěděním a pálením. Často se jedná o příznak zánětlivých komplikací.Bolest – bolesti konečníku se objevují především při stolici. Bolesti jsou tlakového, nebo častěji pálivého charakteru. U závažnějších stavů, kdy dochází k tak zvanému prolapsu (výhřezu), je bolest trvalá.Krvácení – nejčastěji se krev objeví na toaletním papíru nebo stolici. Bývá většinou světlé barvy a je to příznak, který by měl pacienta přivést k lékaři.Uzlíky – v řitním otvoru, nebo jeho okolí se dají nahmatat malé útvary. Jedná se právě o tyto hemoroidální uzlíky, které při tlaku na stolici mají tendenci vystupovat.Jak onemocnění řešit?V rámci předcházení komplikací je nutno pečlivě dodržovat hygienické zásady. Obyčejný toaletní papír je často nedostačující. Volte jemný papír s několika vrstvami, který mechanicky nedráždí ani konečník, ani okolní kůži. Pro pečlivou hygienu by mělo následovat osprchování vlažnou vodou. Velice praktické je využití speciálních vlhčených ubrousků, které jsou praktickým hygienickým pomocníkem jak v domácnosti, tak na cestách nebo při sportu.Sportovní aktivity jsou doporučovány i jako prevence hemoroidů. Optimálními sporty v tomto případě jsou jízda na kole, plavání, nebo chůze. Součástí léčby je úprava jídelníčku s omezením masa, uzenin a tuků a zvýšení příjmu ovoce, zeleniny, obilovin a luštěnin. Adekvátní pitný režim slouží i jako prevence zácpy.Léky, které nejčastěji používáme, jsou ve formě mastí, čípků, nebo tablet. U závažných stavů je na místě operativní řešení.Pomoc EnergyZ nabídky produktů Energy jsou nejlepší zkušenosti s kombinací Korolenu v dávce 3x denně 5 – 7 kapek k celkovému posílení cévního systému a pro lokální péči krému Ruticelit – 3x denně nanášet v tenké vrstvě. Účinek Korolenu je možno podpořit Flavocelem v dávce 3x denně 1 tableta. Zde využijeme jak účinky samotného vitaminu C, tak tzv. bioflavonoidů, které stabilizují cévní stěnu a omezují krvácení a mokvání hemoroidů. Probiosan v dávce 1 kapsle 1x denně po jídle je vhodný ke stabilizaci pozitivní střevní mikroflóry v tlustém střevě. Z řady zelených potravin doporučujeme Chlorellu v dávce 3x denně 2 tablety. Hlavním přínosem je vysoký obsah zeleného barviva chlorofylu, který vykazuje silný protizánětlivý a dezinfekční účinek.Celková nabídka přípravků proti hemoroidům.

Zdroj: www.celostnimedicina.cz
V rámci každého menstruačního cyklu rostou a dozrávají ve vaječnících folikuly. V těch se vyvíjí vajíčka a jedno z nich bývá uvolněno do vejcovodu (označujeme jako ovulace). V případě polycystického ovariálního syndromu (Polycystic Ovary Syndrome – PCOS) bývají vaječníky mnohem větší, než je obvyklé a vyskytuje se v nich množství nevyvinutých folikulů, které se sdružují do shluků podobných trsům vína. To může způsobovat problémy, jakmile cysty způsobí hormonální nerovnováhu, která ovlivňuje i plodnost. Ženy s PCOS mívají patologicky zvýšené hladiny tzv. luteinizačního hormonu (luteinizing hormone – LH), který se tvoří v předním laloku hypofýzy a jehož tvorba je řízena z hypothalamu (obojí je součást tzv. limbického mozku, což  je mimo jiné funkčně nejvyšší „centrála“ pro řízení celého našeho tělesného i duševního zdraví). Naštěstí je možné polycystické vaječníky léčit i přírodní léčbou.Co je PCOS (polycystický ovariální syndrom)? Jeho součástí mohou být i tyto další příznaky:nadváha,kolísání hladiny cukrů v krvi,zvýšený rozsah ochlupení,změny nálad,rezistence na inzulín a riziko rozvoje diabetu,problémy s plodností,samovolné potraty,vynechávání menstruace,akné.Všechny případy PCOS ještě stále nebývají plně pochopeny. Ke zhoršování jejich příznaků však přispívá špatná strava, stres a nedostatek pohybu.Nejdůležitější principy pro přirozené zvládnutí tohoto problému jsou tyto:1. Pečujte o zdraví svých jater a podporujte střevní peristaltiku. Hormony musí být z těla vylučovány játry a pak stolicí. Jestliže jsou játra přetížená, nestíhají odstraňovat z krevního oběhu přebytečné hormony, ty pak mnohem delší dobu od svého vzniku pokračují v cirkulaci tělem. To samo o sobě může vyvolávat vyšší hladiny hormonů. Pokud se střeva pohybují zpomaleně, pak hormony z výměšků, které zůstávají v tlustém střevě příliš dlouho, budou znovu vstřebávány do krevního oběhu a tak znovu vyvolají nežádoucí zvýšení hladiny. (Pozn.: neboli – hormony v našem těle neustále vznikají a současně i zanikají. Oba tyto procesy musí být v dynamické rovnováze)2. Regulace cukru v krvi je životně důležitá, neboť rezistence na inzulín, se kterou se setkávají ženy s PCOS, vyvolává riziko rozvoje diabetu. Je důležité se vyhnout potravinám, obsahujícím rafinovaný cukr, pravidelně konzumovat jídla obsahující proteiny, vyhýbat se stimulantům a pravidelně cvičit. Takto se vaše hladina cukru v krvi ustálí.3. Pro ženy s PCOS je velmi důležité cvičení, protože problémy s nadváhou mohou u nich vést k zvýšenému riziku dalších zdravotních problémů.Potraviny, kterým je potřeba se vyhýbat:Vyhněte se veškerému cukru a bílým rafinovaným uhlovodanům, protože ty způsobují nerovnováhy v hladinách cukru v krvi a zhoršují příznaky rezistence na inzulín.Omezujte spotřebu kofeinu, který může spolupůsobit na výchylkách hladiny cukrů a při rezistenci na inzulín.Snižujte spotřebu alkoholu, protože ten má špatný vliv na játra, která jsou důležitá pro vylučování přebytečných hormonů z těla.Zabraňte nadbytečnému příjmu nasycených tuků – obzvláště z mléčných výrobků a neorganického masa. Tyto tuky mohou vést ke zvýšeným přírůstkům váhy a rovněž zhoršují rezistenci na inzulín a kromě toho zatěžují játra, která jsou důležitá k vylučování hormonů.Vyhýbejte se transformovaným a hydrogenovaným tukům (tzn. Margarinům a tukům v průmyslově zpracovaných potravinách), protože ty ničí buněčné membrány a tím i způsobují celou řadu zdravotních potíží.Nekonzumujte pokud možno potraviny produkované neorganicky, protože pesticidy v nich obsažené mohou obsahovat tzv. xenoestrogeny, které způsobují výchylky v hladinách hormonů. Potraviny, které jsou žádoucí:Zvyšujte příjem fyto-estrogenů, které jsou obsaženy v sojových bobech, tempu (vyrábí se ze sóje), misu, červeném jeteli, čočce, lněném semínku a v cizrně, jelikož tyto obsahují přírodní fyto-estrogeny, které napomáhají k vyvažování hladin hormonů v těle.Udržujte si příjem dostatečného množství esenciálních mastných kyselin, které jsou v rybím oleji (slanečci, makrely, lososi, tuňáci, sardinky, pstruzi) a v ořeších a semenech. Tyto pomáhají zajišťovat optimální hladinu cukru.Pečujte o dostatečné množství vláknin ve vaší stravě. Vláknina podporuje střevní peristaltiku, takže přebytečné hormony mohou být vylučovány účinněji; to napomáhá také udržovat stálou hladinu cukru a podporuje eliminaci toxických odpadních produktů. Vlákninu lze najít v celých zrnech a v zelenině.Jezte denně dostatek ovoce a zeleniny. Ty totiž obsahují vlákninu a množství vitamínů, minerálů a antioxidantů, které podporují jak zdravé funkce těla, tak i imunitní systém.Hlídejte si dostatečný příjem vody – zpětnou vazbou je pro vás barva moči, která má být bledě žlutá (ne tmavší). Dostatek vody je dalším důležitým faktorem pro dobrou střevní peristaltiku.Jezte kvalitní proteiny v každém jídle – včetně snídaně (jejich zdrojem jsou maso, ryby, vejce, ořechy, semena nebo sója), abyste stabilizovali hladinu cukru v krvi.Pokud jíte uhlovodany, zaměřte se na jejich nižší obsah cukrů, který bývá v zelenině, celých zrnech, čočce a fazolích.Vyhýbejte se pokud možno stresu, protože ten způsobuje výkyvy v hladině cukru a zhoršuje trávení, brání peristaltice a brání absorpci tzv. mikro-nutrientů.Zvykněte si cvičit nejméně 3x týdně po dobu alespoň 20 minut, abyste zabránili nadváze a upravili si hladinu cukru v krvi. Hlavně pro ženy s PCOS je velmi důležité aby se u nich neslučovaly tyto problémy s dalšími zdravotními potížemi, jako je např. diabetes. Xenoestrogeny jsou sloučeniny z životního prostředí, které mohou způsobovat nadměrné zvyšování hladin estrogenu. Do potravin se dostávají mj. i z plastových beden a obalů. Dají se také najít ve smetaně a v mycích prostředcích, neorganických potravinách, plastických dózách pro mikrovlnné trouby a v čisticích prostředcích pro úklid. Zkuste nakupovat přírodní produkty pro čištění a osobní hygienu. Přestaňte s kouřením, protože tím spotřebováváte mnoho mikro-nutrientů a to může vést k oslabování imunitního systému a k hormonální nevyváženosti.Poznámka: V článku uvedená resistence na inzulin je zřejmě zaviněna dlouhodobým nedostatkem omega-3 nenasycených mastných kyselin.